Sian Zelenooky

Jmenuji se Sian Zelenooky a narodil jsem se v dřevorubeckém srubu nedaleko Crydee. Můj otec Dangrud je mistr dřevorubec a těžení dřeva je hlavním zdrojem příjmu naší rodiny. Má matka Sigelinda se drive zabývala bylinkářstvým než se ji stala ta hrozná nehoda kdy ji otec našel nehybnou v lese. Otec mě často brával sebou do lesa a tak jsem k lesu ziskal lasku a cit. Vždy mi bylo velice lito když musel otec nejaky strom porazit, ale na druhou stranu jsem byl lesu vděčný že nám poskytuje zdroj přijmu za který jsme měli jídlo. Mou další vasni, krome potulovani po lese bylo navstevovani otce Goriota v nedaleke svatyni. Nevim uz jakemu bohu byla zasvecena ale to mě v době meho detstvi ani tak nezajimalo. Jedine co me zajimalo byly pribehy, které mi otec Goriot vypravel. Příběhy se týkali různých výprav a dobrodružství, které sám prožil. Žil jsem si takovým normálním dětstvím a snil o tom jak snad jednou budu sám tvořit obsah těchto příběhů. Jednoho dne jsem se jako vždy vydal na procházku do lesa a samozřejmě jsem nesměl opominout návštěvu svého přítele. Když jsem se po pěšině blížil k jeho obydli zaslechnul jsem nějaké hlasy. Skryl jsem se raději do křoví a snažil se poslouchat. Podle počtu hlasů jsem to typoval tak na pět osob. Mluvili však nějakou divnou řečí, které jsem bohužel nerozuměl. Vypadalo to ale jako by se hádali a tak jsem se radši skryl ještě víc. Když hlasy utichly a já už chtěl pomalu opustit svůj úkryt se ozvala ohlušující rána. Ihned jsem vykouknul a nevěřil vlatním očím. Tam kde byla dříve svatyně byla jen ohořelá planina. Po otci Goriotovi jsem od té doby už neslyšel. Snažil jsem se dál žít normálním životem i když se v mém srdci nacházela veliká bolest. Jednoho dne za mnou však přišel otec a pravil že nemáme dost pěněz na další návštěvu léčitele pro mou matku a že mám jít zkusit štěstí do světa a nějaké peníze sehnat. Po rozloučení jsem se vydal na cestu. Šel jsem den a noc až jsem dorazil do města Krondor. Díky mému zmizelému příteli Goriotovi jsem zde našel přístřeší u mistra Daryla. Ten mi schodou okolností navrhnul jetli se k němu nechci dát do učení. Postavu na to prý mám a víru díky Goriotovi také. Souhlasil jsem tedy a s myšlenkou že by si to určitě Goriot přál a dal se na cestu ochránce víry.

Jednoho slunečného dne jsem se šel projít za hradby města a kousek od nich narazil na zkušeně vyhlížejícího muže, kterak kolem sebe rozdělává oheň. Po mém otázání kdo je a co dělá odvětil že se jmenuje Mara Galager a rozdělává zde oheň pro osamělé poutníky. Když se otázal kdož pak jsem já odvětil jsem že se jmenuji Sian Zelenooky a jsem v učení u mistra Daryla. Poté na mě kouknul okem tázavým a optal se pročpak nemám pořádné vybavení. Odvětil jsem že nemám dostatek peněz a musím si vystačit s tím co mi mistr Daryl propůjčil. Řekl ať ho následuji že mi nějaké pořádné vybavení obstará. Nevěřil jsem vlastním očím když mi předával nádhernou kroužkovou zbroj, palcát, štít a helmici. Moc a moc jsem mu děkoval a slibil mu že se tímto stávám jeho dlužníkem. On odvětil že je to v pořádku. Ihned jsem se ho začal vyptávat kdo že doopravdy je. A on odvětil že Mara Galager kněz gildy Silbanstich knezi. Také mi vysvětlil koho a co uctívají a jaké je zde jejich poslání. Velice mě to zaujalo.Po dlouhém přátelském rozhovoru jsme se rozešli každý svým směrem. Pak jsem se nějaký čas toulal sám a občas Maru potkával. Jednoho krásného dne, když jsme se opět s Marou potkali, se mě zeptal zdali s ním nechci vyrazit na menší výpravu. Já s vidinou získaných zkušeností souhlasil. Počkali jsme tedy před bankou v Krondoru kde se k nám ještě přidala Falesa a Dragsus. Náhle Dragsus vyčaroval jakousi bránu a vyzval mě ať vstoupím. Přejel mi z toho mráz po zádech a dostal jsem strach. Mara mě ale uklidňoval že je to naprosto bezpečné a také mi řekl ať vstoupím. Po průchodu branou jsme se ocitli v jakési jeskyni. Zde se k nám přidalo ještě pár dobrodruhů a se slovy ať se držím za nima začali zabíjet monstra, která se na nás ze tmy vrhala. Bylo to neuvěřitelné jak vzduchem létaly šípy, blíštěli se čepele mečů a monstra vydavala smrtelny chropot. Když boj ustal tak členové skupiny posbírali všechno zlato a rudu a díky podobné magické bráně jakou před tím vyčaroval Dragsus jsme se přenesli do Carse. Tam jsem se dozvěděl že ti dobrodruzi co s nami byli na vyprave jsou členy guildy Silbanstich kněží. Vzali mě sebou do jejich guildovního domu a tam představili dalšího člena Zuje. Nejdříve jsem se divil proč nemluví a pořád zapisuje do knihy, ale když mi jí podal tak jsem pochopil. Díky Abi jsem se pak dozvěděl co se mu stalo. Velice si toho člověka vážím! Dlouho jsme si pak povídali a já začal vážně uvažovat o členství ve vašem společenství a to proto že v hloubi srdce cítím že máte stejné smýšlení jako já. A to pomáhat lidem!

Co očekávám od vaší gildy? Možnost podílet se na ochraně slabších, možnost konat vůli boží a tento svět zlepšit na úroveň kterou by si bohyně Silbana přála!

A co můžete očekávat ode mne? Ve jmenu víry a pro své přátele jsem ochoten obětovat vše včetně svého života!

Jméno ve hře: Sian Zelenooky
Jméno na GP: Sian
Kontakt na ICQ: 441-265-676
Level: 11 +
Povolání: Paladin

Sian byl po prijemnem pohovoru prijat za novice Silbanskych knezu

Podespsán Ucitel tradic Fionduil Glyl

Fakt bravurně napsané dílko a jen a jen chválim doufám že se ti mezi členama bude líbit!!!!!!!!!

příběh překrásný, těším se na členství, Adepství už probíhá, takže se těšín na členství





Mara Galager

Sian uspěšn prošel Adepstvím a složil všechny zkoušky.

Byl přijat za člena. Grutuluju


Mara Galager

Děkuji mnohokrát přátelé. Doufám že vám budu prospěšný a že spolu zažijeme nejedno dobrodružství!

S pozdravem teď již rytíř gildy Silbanstích kněží Sian Zelenooky