vyprava na queg

Uchopil červa a napíchl ho na háček. Bránil se, avšak proti třem prstům nemněl nejmenší šanci. Postava s prutem se napřáhla a nahodila červíka na háčku dobrých pár sáhů od mola. Zahleděl se do dáli a nechal se unést nádhernou scenérií. Slunce právě vycházelo zpoza horizontu. Vypadalo to jako by se vynořovalo z hlubin moře, které ho odmítalo propustit. Zahleděn v tuto krásnou podívanou, téměř si nevšiml ze se na horizontu vedle slunce objevilo i něco jiného. Byla to loď. Tím si byl jistý. Mířila přímo k místu kde Zuj rybařil. Trpělivě vyčkával, co se bude dít. Když loď dorazila ke břehu, Zuj očekával vylodění posádky. Nikdo však z plavidla nevycházel. Udělal několik kroků k lodi a prohlédl palubu. U kormidla ležel muž s šípem v pravém stehně. Zuj urychleně přeskočil ,,zábradlí“ lodi a klekl si vedle muže. Raněný ztěžka dýchal. Zuj ulomil hrot šípu a vytáhl …. Obličej raněného zkřivila bolest. Muž otevřel oči a spatřiv Zuje započal cosi mluvit: ,,Prosím vás, musíte mi pomoci.*polkl* před několika dny mi moje drahá tetička poslala po holubovi zprávu, že…“ *zatnul zuby *. Zuj opatrně nadzvedl muže a vzal ho do náruče. Vstoupiv s ním na molo, muž pokračoval ve vyprávění. ,,že prý jí již nezbývá moc času. Víte, teta byla vážně nemocná. Okamžitě jsem nasedl na tuto loď a vydal se za tetou, abych byl u ní při její poslední hodince.“ Zuj nesl muže ulicemi Krondoru jak nejrychleji mohl. ,,do Natalu jsem dorazil při slunce západu. Zakotvil jsem v tamějším molu a spěchal za tetou. Dorazil jsem včas. Teta ležela na smrtelné posteli a nechala si mne zavolat. Přistoupil jsem k a ona mi podala zlatý předmět. Byl to talíř. Talíř z ryzýho zlata. Teta se na mne podívala s řekla, že tento talíř je rodinná památka. Víc již říci nestihla. Smrt uťala její vyprávění. „ Mužem projel záchvat bolesti. ,, Když jsem od tety odplouval, zlé větry mne zahnaly na nedaleký ostrov. Stěží jsem držel loď mimo mělčinu. V tom, jako blesk z čistého nebe, kolem mého ucha proletěl šíp. Pohlédl jsem do míst, odkud přilétl a spatřil jsem loď bez vlajky. Prudce narazila do mé. Zakolísal jsem a poté jsem ucítil bolest v noze, to mne zasáhl další šíp. Padl jsem na zem a ztratil vědomí. Piráti mne zřejmě považovali za mrtvého, jelikož mne nedorazili, jak je jejich zvykem. Jaké bylo mé zděšení, když jsem v podpalubí nenašel zlatý talíř! Poté jsem z posledních sil dokormidloval loď až sem, a padl vyčerpáním. Poté jste mne našel vy. Prosím vás! Přineste mi zpět to, co mi ty krvelačné bestie sebraly. Ten ostrov se jmenoval Queg, to vím jistě. „ s těmito slovy upadl muž do bezvědomý. Zuj donesl raněného k místnímu léčiteli. Ten řekl že bude v pořádku, ale potřebuje pár dní odpočívat. Zuj napsal do knihy, že přísahá že onen talíř přinese. Položil knihu muži na postel a vyšel směrem k molu, kde na něho čeká jeho kocábka.

Pokud bude mít zuj zájem rád se k němu přidám abych mu pomohl splnit slib. Poc přátelům je to nejdůležitější.




Mara Galager