Prijimani

Mé přijetí se již stalo minulostí. Nyní jsem již brán jako rovnocenný člen. Opuštěním adeptského postu jsem získal právo hlasovat o přijetí, popřípadě nepřijetí adeptů. V nynějších časech se k našemu spolku hlásí několik kandidátů na adepty. Bohužel, jejich příběhy jsou jinými členy odsuzovány. Je to smutné. Posuzovat člověka jen podle jednoho příběhu. Důležitější je přece snaha. Rádoby adepti nad svými příběhy strávili nějaký čas, který mohli využít k trénování. Neučinili tak. Raději zasedli ke kalamáři a sesmolili příběh vypovídající o jejich skutcích. O důvodech proč by se k nám chtěli přidat. Ovšem členové, tedy valná většina, to neocení. Prostě řeknou že příběh se jim nelíbí a že je třeba ho přepracovat. Můj názor je, že příběh nás má jen upozornit, kolik času je onen kandidát ochoten věnovat našim zájmům. Popravdě, zajímal by mne příběh velkého Dragsuse, Máry, nebo například krásné Abi. Myslím že oni svůj příběh při přijímání psáti nemuseli. Pokud je tomu opravdu tak, jak si myslím, velice bych ocenil kdyby své příběhy vepsaly do této kroniky. Mohou se použít jako vzorové příběhy pro kandidáty. Tento vpis nemá za účel nikoho pobouřit. Pokud se tak stane, předem se dotyčnému omlouvám.

Dne 21.6. Zapsal Zuj Zoarg, v trochu pobouřeném stavu mysli.

Mysléím že máš pravdu, já jsem několikrát už uvedl že můj příběh v přihlášce do předchozí gildy nebyl nikterak valný, ale oni si musí uvědomit, chcou oni k nám a teké že příběh musí mít nějakou formu ( to je zase naše chyba že jsme neudělali nějakou osnovu ). A také je fajn když se hlásiš do gildy se snyžit ji hned v přrihlášce nesetřít, a použít věci z děje gildy aby ostatní viděli že dotyčný o gildě něco ví.


Toto je můj příběh který jsem psal když jsem se hlási do COZ, zkuste vzít vpotaz že to je moje prvotina a předtím jsem neměl zkušenosti nejen se psaním přihlášek ale ani s UO

Můj přſběh začal v městě Carse, kde jsem se narodil. Už jako malý jsem měl velice rád zvířata a ta mi jako jediná rozuměla. Doma jsem to neměl moc jednoduché. Rodiče mi nerozuměli a jediné co mě naučili, bylo zacházet s lukem a pěstovali ve mně vztah ke zvířatům. Už v 16 jsem se rozhodl odejít z domu. Po odchodu jsem se toulal po zemích Midkemie a poznával nástrahy života. Přichystal mi mnohé strasti, ale také radosti. Po nějaké době jsem potkal Tritiona Kluvera, který mi byl rádcem a přítelem. Dost dlouhou dobu mě vedl po cestě dobra. Naučil mě mnohému, přátelství a obětování se pro ostatní mému srdci blízkých. Postupně jsem se začal zdokonalovat v lukostřelbě a zacházení s různými tvory. I když jsem zatím pouze pokročilý učedník, chtěl bych u mého povolání setrvat a dále s zdokonalovat. Až jednou jsem potkal lidi z gildy Strážci života. Přijali mě mezi sebe a poskytli mi zázemí.
Nyní jsem po dlouhé době opět potkal Tritiona Kluvera, který mi sdělil že bych mohl být již připraven podstoupit zkoušky, jejichž zvládnutí mě částečně posune k přijetí do řad vaší gildy.
Teď s těžkým srdcem opouštím lidi z guildy Strážci života. A tímto se chci přidat k vám.

Od gildy Confessors of Zuelath očekávám především shovívavost k mé snad dočasné nezkušenosti. Pomoc a zázemí na cestě životem, která je nám všem předepsána osudem.

Na oplátku doufám, že mé schopnosti a obětavost vám budou ku pomoci v těžkých situacích ale i v čase míru a klidu.


Jméno ve hře: Mara Galager
Povolání a level: Hraničář (19+)
Jméno v GameParku: _Markus_
ICQ: 283-711-195


S pozdravem Mara Galager