Souboj

Postava v zelenavém kompletu poklidně cestovala po lesní cestě vedoucí do Carse. Třímaje v rukou rybářský prut, přemýšlel Zuj jestli se dnes vydá na širé moře nebo se spokojí s vysedáváním na molu. Dříve než se stačil rozhodnout, zaslechl v dálce výkřik. Dobře věděl kdy člověk takto vykřikne. Kéž by se mohl otočit a jít rybařit někam jinam. Nemohl. Přísahal že bude pomáhat v nouzi. Musí dodržet slib jež byl dán. Přidal do kroku a sundal si zelený klobouk nahradiv ho Jingasou, doufaje že ta ho v boji, jež očekával každou chvílí, lépe ochrání. Nerad vyměnil prut za jedem napuštěnou dýku. Do druhé ruky uchopil štít, věděl že s ním neumí vykrývat údery, ale stále to byla lepší možnost, nežli jít do boje s prázdnou rukou. V dálce zahlédl skupinu, která se nad něčím skláněla. Nebylo pochyb že rabují mrtvolu pocestného, jež vydal onen strašlivý ,,poslední výkřik“. Byl již toliko blízko že rozeznal typické vybavení banditů. Většina v kožených nekvalitních zbrojích, jiní v tom co servali z těl obětí. Dva však vypadali, jako by ani do tlupy nepatřili. Měli hnědavé róby. Zbraně byly stejně směšné, jako výzbroj. Někteří vybaveni luky, někteří zbraněmi sečnými. Ale ony dvě postavy v róbách měli ruce prázdné. Zuj se zastavil několik kroků od bandy ničemů. Muži s meči na něho obrátili svůj zrak. Zuj se jim zahleděl zhluboka do očí. Spatřil v nich stejné zlo jež dříve vyplňovalo jeho srdce. Snad toto zjištění v něm rozdmýchalo plamen zuřivosti. Bandité s luky se stále věnovali vybíraní mrtvoly. Postavy v róbách stali opodál. Muži s meči se vydali směrem k němu. První z útočníků dostal zásah dýkou do levého předloktí. Druhů byl smrtící dýkou škrábnut pod žebry. Třetí, a poslední útočník se zadíval na své druhy, jež se již sunuli k zemi mrtvý na následky jedu. Bojovník si přeměřil Zuje pohledem. Pak náhle udělal proti Zujovi výpad svým širokým mečem. Zuj se na poslední chvíli pokusil úder vykrýt štítem. Meč skutečně zasáhl štít, ale po jeho hladkém povrchu se svezl a poranil Zuje těsně nad loktem. Zuj pohlédl na své zranění, a, shledaje je nezávažným, pokračoval v boji. Bandita si dával velký pozor na dýku. Nespouštěl z ní oči. Toho muž v zeleném využil. Uštědřil lapkovi slušnou ránu štítem do pravého ramene. Bandita zakolísal ztráceje rovnováhu. Této chvilkové nerovnováhy Zuj plně využil. Dýka nakreslila přes koženou tuniku rudou rýhu. Muž, tvář zkřivenou bolestí, padl na kolena. Zuj se mu zahleděl do očí. Už v nich nenašel zlo, pouze zoufalství, a bezmoc. Muž padl na záda a naposledy vydechl. Zuj kvapně ovázal své zranění obvazem. Pohlédl na skupinku, nyní již jen 5ti členou, když v tom zahlédl z leva se blížící postavu v zašedle róbě. Kéž by mohl zavolat varovná slova. V tuto chvíli se konečně projevili dvě tajemné postavy zahalené do hnědi. Seslali na nebožáka salvu smrtících kouzel. Jeho tělo zachvátili plameny. Dříve, než se sesunul k zemi, prorazil vzduch překvapivě přesný blesk mířící na téměř mrtvé tělo. Nyní se mágové otočili na Zuje. Ten začal pozvolna ustupovat. Mistikové se k němu stále blížili. Zuj se otočil a dal se na úprk. Po několika krocích se zarazil. Co to dělá! Takhle se chová Silbanin stoupenec! Otočil se a stanul tváří v tvář oběma mágum. Ti byli jeho počínáním poněkud zaskočeni. Zuj využil jejich zaváhání. Skočil mezi dvě postavy a jednu poranil na levé paži. Poté, co tak učinil, pokračoval dále v běhu. Zaslechl za sebou zvolání. Otočil se, a spatřil ohnivou kouli jak se k němu blíží. Nestihl udělat nic. Dostal přímý zásah. Náraz ho povalil na záda. Vstávaje si všiml, že jedna z postav už tam není. Postavil se opět na nohy a spatřil jednoho z mágů jak se zmítá v agónii u nohou druhé postavy. Zuj se rozeběhl proti zbylému muži, který cosi mumlal. Několik vteřin před střetem zasáhl Zuje blesk. On, otřesen zásahem, máchl dýkou před sebe. Černokněžníka sice zasáhl. Ten však pronesl modlitbu ke svému temnému pánu a ten ho zbavil všech účinků jedu. Zuj ležel o nohou muže, v ruce stále třímaje dýku. Sekl ho dýkou přes stehno, doufaje, že protivník se jedu již nezbaví. Jaké bylo jeho zděšení když si uvědomil že se veškerý jed z dýky při pádu otřel o trávu. Mág sykl bolestí a chytl se za nohu. To už byl zuj opět na nohou. Se zběsilým odhodláním někoho, kdo nemá co ztratit, útočil stále na protivníka, neboje se více jeho čar. Mág se vysmíval jeho útokům, jež mu působila pouze drobné škrábance. Avšak Zuj tím mistika neustálé vytrhoval ze soustředění, jež bylo nezbytné k čarovaní. Zuj, zvyklý svého protivníka jen lehce poranit a počkat, až zabere jed, si vzpomněl na výcvik šermu jež absolvoval v Krondoru. Místo lehké škrábnutí tak zarazil celý jílec dýky mágovi do břicha. Zuj vytáhl dýku, otočil se, a začal ji čistit od krve. Za svými zady zaslechl ztěžka dopadnout tělo. Očistil dýku a napustil ji jedem. Rázným krokem se vydal ke skupince lučišníků , jež celý souboj pozorovali. Vyhnul se několika šípům jež proti němu vyslali. Vpadl doprostřed tříčlenné skupinky. Nikdo z nich nestihl nasadit další šíp na tětivu. A už ani nikdy nestihne. Padli téměř současně na jednu hromadu. Zuj pohlédl směrem ke Carse a spatřil opět onu postavu v šedavé róbě jak se k němu blíží. ,, To jsem rád, že jste šel okolo. Ti mezuláni mne přepadli a zamordovali. Ještě že mne tady léčitel v Carse oživil.Vy jste jim dal pěkně za vyučenou. Jak se vám můžu odvděčit?“ Muž v zeleném si sundal srandovní čapku z modré kůže. Narazil si zeleny klobouk, zandal štít a dýku opatrně do batohu. Usmál se na muže, vzal do ruky prut a vyrazil směrem ke Carse.