Mé přijetí

Otevřel jsem oči a spatřil pár lístku blínu poházeného po stole mezi prázdnými lahvičkami. Ihned mi došlo co se stalo. Navečer jsem si míchal do zásoby lahvičky s jedem, a zřejmě jsem při této doslova ,,otravné“ práci usnul. Pomalu jsem se začal zvedat. Bolest zad se ozvala v celé své kráse. ,,Není nad to vyspat se na kamenné židli“. Řekl jsem si pro sebe. Jak také jinak. Po chvíli přemlouvání se bolest zad stala snesitelnou a já se konečně postavil na nohy. Šlápl jsem do střepů ležících pod stolem. Moje ,,drahocenná“ sada na výrobu jedů byla obětí mé večerní ospalosti. Asi jsem ji shodil loktem když mi hlava padla únavou. No co, u Dráteníka si koupím novou ,,drahocennou“ sadu za pár zlatých. Posbíral jsem střepy do dlaně a vydal se přes nádvoří města Carse k nejbližšímu koši. Na cestě zpátky do mého bytu jsem na prahu uviděl svého holoubka ZUJe. Měl k noze přivázaný vzkaz, aby také ne, když je to poštovní holub. Na lístku stalo: ,,Dostav se do gildovního bytu v pravé poledne. “ Pohledem na slunce jsem zjistil že poledne nebude daleko. Vydal jsem se tedy do gildovního bytu, jež je pár kroků od mého. Vstoupil jsem. Spatřil jsem 4 pobledlé obličeje členů gildy Silbaness. Kývl jsem na pozdrav a nejistě se posadil na volnou židli. Dragsus promluvil: „Sešli jsme se zde, abychom vyloučili jednoho z nás! “ Proto ty ustrašené tváře. Proto to ticho po mém vstupu. Začal jsem přemýšlet, kdo by mohl být ten, jenž bude vyloučen. Přiliž dlouho jsem však přemýšlet nemohl, neboť Dragsus opět promluvil. ,, Ono osoba se jmenuje Zuj.“ Můj dech se téměř zastavil. Tohle jsem nečekal. Všichni členové se na mne otočili. Očekával jsem další Dragsusova slova, snad mi to vysvětlí a já budu mít šanci se obhájit. Dragsus pokračoval.,, Zuji, tímto tě vylučuji z řad našich…. Adeptů, a jmenuji tě právoplatným členem!“ . Nemusím snad popisovat jak moc se mi ulevilo. Vážné tváře všech členů se rázem zalily veselím. Vyšli jsme ven, kde bylo mé jméno vytesáno na kamen! Poté jsem obdržel Gildovní komplet. Róbu, plášť a klobouk různých odstínů zelené. Následovalo obdržení funkce. Členové usoudili, že když nemohu mluvit, a musím tudíž stále psát do knihy, že bych mohl být kronikářem. S radostí v srdci jsem funkci přijal. A aby toho nebylo málo, byla mi udělena přezdívka ,,Stín lesa“. Tento den, byl jednoznačně nejlepším dnem ze všech, které jsem doposud prožil.

Toto se událo dne 6.6. , Zapsáno do kroniky Kronikářem Zujem Zoargem dne 8.6.