Sephiroth Dlouhý Luk

Narodil jsem se za jednoho bouřkou prosáklého letního večera před 79 lety v nádherném lesním městě Elvandaru v dobách, kdy klid a mír vládl tomuto bohy požehnanému místu. V dobách, kdy hranice našeho byli bezpečné a žádný peklomor se do jejich blízkosti neodvážil. V dobách, kdy našemu městu vládli pevnou ale spravedlivou rukou Aglaranna, krásná a moudrá elfí královna a Tomas, napůl člověk, napůl valheru, obávaný válečník, který ve své dračí zbroji a svým zlatým mečem dračích pánů vždy zahnal všechny nájezdníky, kteří se zlákáni vidinou elfího pokladu pokusili ztéci elfí město silou. Život byl v těchto dobách tak snadný... stal jsem se učněm dvou mistrů ve svém oboru, z nihž jeden mne učil poznávat a pečovat o vešeré zvířectvo na Midkemii a druhý mne učil elfím způsobům boje, zejména lukostřelbě. I když jsem se snažil býti dobrým učněm oběma svým mistrům, mé schopnosti střelce jednoznačně předčili mé schopnosti sblížení se s lesní zvěří. Po nějaké době jsem se rozhodl věnovat se a zdokonalovat jenom tomuto povolání a stal jsem se jedním z nejschopnějších elfích lovců, díky čemuž jsem si vysloužil své přízvisko Dlouhý Luk.
V té době se vévoda Tomas vydal na výpravu s nějakým mágem, prý bývalým přítelem z dětství. Nejprve se zdálo, že se nic tak zvláštního neděje, rádce královny Tathar nás ubezpečoval, že spolu tihle dva podnikli již mnoho výprav na ta nejneuvěřitelnější místa a vždy se vrátili...ale ne tentokrát.
Královna postupně stále více chřadla bez svého chotě a nakonec se stáhla do ústraní. Tathar přišel s návrhem, aby čtyři nejlepší elfí stopaři byli vysláni do všech koutů Midkemie a tam sbírali informace vedoucí k zjištění místa, kde se mág s dračím lordem nacházejí. Byl jsem jedním z oněch čtyř a vložil jsem do tohoto úkolu veškeré své schopnosti a odhodlání...ale neuspěl jsem. Potýkal jsem se s bandity, otrokáři, pašeráky, trolly, titány, gobliny, nemrtvými...dokonce jsem prohledal město hadích lidí a město bohů...nic. Procestoval jsem známý svět ale nikde o nich nikdo nevěděl.
S nepořízenou a sklopenou hlavou jsem procházel branami elfího města, zatímco tisíce elfů na mne hleděli v očekávání. Dozvěděl jsem se, že mí tři společníci při svém pátrání zahynuli a já jsem byl poslední naděje...a já selhal. Opustil jsem Elvandar neschopen snášet pohledy všech elfů. Prohrál a propil jsem veškeré své peníze a stal jsem se žoldákem, nájemným lovcem hlav žijícím ze dne na den a mrhajícím svým životem.
Před pár lety, když jsem zrovna žil na hranici chudoby a bídy, jsem posedával u křižovatky dvou obchodních cest, čekaje na projíždějící karavany, abych se nechal naverbovat coby ochránce. Z nenadání se předemnou objevil muž (i když bych přísahal, že po cestě nepřišel). Mno muž...spíše divně vypadající keshanský hráč s holou lebkou a podivným výrazem ve tváři. Měl křivé nohy, byl vyzáblý a na zádech měl provazem sešněrovaný cestovní vak. Usmál se a zeptal se mě:"Nechceš pomeranč?" Jeho otázka mi natolik vyrazila dech, že jsem jen přikývl, načež muž sejmul ze zad vak, rozšněroval jej a ponořil do něj celou ruku ( i když bych přísahal, že vak není tak hluboký) a vytáhl z něj dva pomeranče. Jeden mi podal a aniž by se mne zeptal, usedl vedle mne a zabořil špičku palce do svého pomeranče. "Ty jsi kouzelník," více jsem konstatoval než se ptal. "Pche, kouzla, čáry,kouzelníci..." usmál se mužík..." to všechno jsou jen triky a já jich pár znám. Mluvili jsme dlouho do noci o všem možném načež se muž postavil, protáhl své groteskně vypadající tělo a řekl: " Stále hledáš svůj osud na tak vzdálených místech a přitom jej máš přímo za domem." Načež se naposled usmál a zmizel.
Chvíli jsem o jeho slovech přemýšlel a nakonec jsem se rozhodl odcestovat zpět do Elvandaru. Když už jsem byl kousek od elfího města potkal jsem podivnou společnost. Byli zde lidé všemožných povolání, mág, řemeslník, válečník...dokonce zloděj...ještě mnozí a ti všichni pracovali na obnově jakéhosi sídla či opatství. Zaujalo mne, jak spolu mohou tihle lidé vycházet a přeptával jsem se jich na důvod jejich práce zde, tak blízko elfím lesům. S trpělivostí mnichů mi vyprávěli svůj podivný příběh a já naslouchal pozorně...a poprvé po dlouhé době jsem pocítil touhu někam patřit...udělat svůj život smysluplnějším a odčinit vše, čeho sem se dopustil...rozhodl sem se k těmto mužům a ženám přidat a šířit slovo bohyně Silban, která se svým učením dostala do mého srdce.
Už nyní se cítím jako jeden z nich a doufám, že oni mne také jednou přijmou za svého.
Silban nás ochraňuj...a Bannath jí pomáhej )))

jnak mé povolání je hraničář, nyní už čistokrevný střelec 55 lvl

příběh je moc hezký až se blířže poznáem nemám žádné námitky aby si byl přijat jako Novic

Měl jsem již čest poznat Sephirotha a přijetí za novice mohu jen doporučit



Mara Galager

Fakt sory Zuji já sem ti to čtení nechtěl pokazit...a těm co nečetli celé Feistovo dílo bude můj příběh zřejmě připadat vcelku jakbychto...divný...ale okouzlila mne jedna postava z jeho díla a tak sem si dovolil ji do svého příběhu zapracovat

Sephirota znám nějaký čásek nejen jako zákazníka a mohu pouze souhlasit za přijetí mezi novice.

Ježíš tolik chvály.....sem asi zatraceně dobrej

Edit Wertyk: Zase si tolik nefandi Sephe

diky za prozrazeni knizniho pribehu ale jinak budu natsene podporovat tvoje prijeti